Repliky středověkých hornických mlýnů s naučnou stezkou. Ve dvou srubech Vám bude předvedeno drcení zlaté rudy a při troše štěstí si kousíček zlata můžete odnést domů.
Oba dřevěné stroje, zhotovené podle dobových nákresů, jsou poháněny vodními koly, která čerpají energii z původního kanálu.

Historie

Zlatorudné mlýny
Replika vodou poháněných středověkých hornických mlýnů zhotovených podle dobových
nákresů. Původní středověký vodní náhon byl hlavně využíván k rozplavování svahu nad pravým
břehem Olešnice, kde byly takto těženy zlatonosné sedimenty. Do těchto míst vede místní
naučná stezka, která jednak označuje místo, kde „voda teče do kopce“, a jednak informuje
o geologii lokality či zdejší přírodě.

Tavící pec
Technika zpracování rudy. Objekt pece se skládá z venkovní kryté části – tavírny a vnitřní pracovní
síně s ručně poháněnými měchy.

Závodiště
Soutěžní klajmy pro rýžování zlata.

Hornická osada
Jedná se o repliku dřevěného hornického srubu, který je prezentován venkovní a obytnou částí.
Hornická osada byla ve středověku uzavřeným opevněným komplexem, kde se jednak zpracovávala
vytěžená ruda a kde žili horníci běžným životem. K objektu neodmyslitelně patří zvonička. Ta
symbolizuje „pivní zvonec,“ který zavedl pro zdejší horníky prostřednictvím nového horního práva
v roce 1524 biskup Jakub ze Salzy. Na přístupové cestě k hornické osadě stojí dřevěná replika
strážní věže, která je přístupná a slouží jako vyhlídka. V těsné blízkosti hornické osady se nachází
závodiště se soutěžními klajmy. Tyto prostory jsou využívány při každoročních soutěžích v rýžování
zlata o putovní pánev starosty města. Ve Zlatých Horách byla založena tradice rýžování zlata v
roce 1993. Vrcholnou soutěží bylo mistrovství světa v této disciplíně v roce 2010.

Tavící pec
Funkční replika tavící pece je situována v jižní části zlatokopeckého skanzenu pod Zlatorudnými
mlýny. Objekt tvoří dvě části. Venkovní krytá část je tavírna a ve vnitřní části se nachází pracovní
síň s měchy a sklad. Měchy jsou vyrobeny z kůže a dřevěných prvků. Pomocí lidské síly vháněly
tyto měchy vzduch do tavící pece. Skladové prostory sloužily většinou pro dřevěné uhlí, kterým se
v peci topilo. Do tavící pece se právě od mlýnů převážela podrcená ruda, aby se tepelnou úpravou
a pomocí chemických procesů oddělily anorganické látky od zlata.